"Nevím kam jdu, ale vím přesně kudy.."

Cože??
Tato věta ve mně vyvolala zmatek. Jak jako? Vždyť přece obvykle víme, kam chceme jít, jen nevíme, jak se tam dostat… ne?

A přece… je v ní něco hlubokého. Taková důvěra, že vše přijde v pravý čas. Nepochybovat. Věřit s naprostou jistotou, bez zaváhání. Žít tady a teď, nevěnovat svou pozornost budoucnosti, ale cestě, na které právě kráčím. Stačí na ni vstoupit – a ona mě dovede tam, kam potřebuji.